Podtřída Tabulata Milne-Edwards et Haime, 1850 † - koráli deskatí

OBECNÝ POPIS: Vyhynulí, výlučně koloniově žijící korálnatci. Jejich trsy sestávají z trubičkovitých koralitů o průměru 0, 5 - 4 mm. Stěny mnohých masivních koralitů jsou prostoupeny póry. Uvnitř koralitu jsou dobře vyvinuty četné horizontální přepážky (dna, latinsky Tabulae - odtud pojmenování celé podtřídy). Trsy mohou být masivní (polokulovité, bochníkovité), keříčkovitě větvené a povlékavé (řetězovité nebo síťovité). U některých je vyvinut koenenchym (zastarale cœnenchym nebo cœnenchyma) - běžná tkáň, která spojuje polypy nebo zooidy složeného anthozoanu nebo korálu. Ten může být měkký nebo více či méně zkostnatělý. Jednotlivé korality bývají kuželovité, válcovité nebo trychtýřovité. Větvené typy mívají korality navzájem propojené rourkovitými výběžky - spojkami. Narůstání trsů probíhalo nepohlavně, nejčastěji pučením - mezistěnovým, bočním, případně bazálním.
Časem se nám ve sbírce sešly všechny nejvýznamnější rody tabulátů českého siluru z Barrandienu. Kromě nejrozšířenějších rodů, jako Favosites, Coenites, Halysites, Aulopora, Heliolites, Alveolites či Stelliporella jsou to i vzácnější rody, jako Propora, či pro Barrandien velmi neobvyklý tabulát rodu Sarcinula. Co se týče tabulátů z motolského souvrství, jejich nejčastější výskyt jsme zaznamenali v tufitických vápencích a břidlicích v okolí Berouna, biohorizont s trilobity Liolalax—Sphaerexochus— Eophacops. V souvrství kopaninském je to především okolí lomu Amerika a v bývalých lomech na Mořině, biohorizont s trilobity Cromus—Sphaerexochus.

zdroj: https://geologie.vsb.cz/paleontologie/paleontologie/zoopaleontologie/podt%C5%99%C3%ADdaTabulata.htm 

MOTOLSKÉ SOUVRSTVÍ (WENLOCK)

• Coenites juniperinus Eichwald, 1829 

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind 1937 †, podřád: Alveolitina Sokolov, 1950 †, čeleď: Coenitidae Sardeson, 1896 †, rod: Coenites Eichwald, 1829 †, druh: Coenites juniperinus Eichwald, 1829 †.

• Favosites sp. 

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind 1937 †, čeleď: Favositidae Dana 1846 †, podčeleď: Favositinae Dana 1846 †, rod: Favosites Lamarck, 1816 †

• Favosites forbesi Milne-Edwards et Haime, 1851 †

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind 1937 †, čeleď: Favositidae Dana 1846 †, podčeleď: Favositinae Dana 1846 †, rod: Favosites Lamarck, 1816 †, druh: Favosites forbesi Milne-Edwards et Haime, 1851 †.

• Sarcinula sp. n.

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Sarcinulida Sokolov, 1950 †, čeleď: Syringophyllidae Roemer, 1883 †, rod: Sarcinula Lamarck, 1816 †.

Trsy řádu Sarcinulida Sokolov, 1950 † jsou keříčkovité nebo masívně keříčkovité. Korality válcovité, stěny s pravidelnými věnečky okrouhlých nebo eliptických pórů, rozložených mezi septálními trabekulami. Mezi korality je mezerní kostra spjatá s věnečky pórů, tvořená pláty vzniklými srůstáním radiálních kanálků, vedoucích od věnečků k pórům nebo souvislou masou. Stereozóna koralitů je široká. Rod Sarcinula Lamarck, 1816 † se vyskytuje od svrchního ordoviku po spodní silur a to v Evropě nebo v Asii a jeho nálezy patří v českém barrandienu rozhodně k těm méně častým, až vzácnějším. Jeho občasné nálezy v motolském souvrství tak patří k nejmladšímu zaznamenanému výskytu tohoto rodu u nás. 

• Heliolites sp.

Podtřída: Heliolitoidea Frech, 1897 † - helioliti, řád: Heliolitida Frech, 1897 †, podřád: Heliolitina Frech, 1897 †, nadčeleď: Helioliticae Lindström, 1876 †, čeleď: Heliolitidae Lindström, 1876 †, rod: Heliolites Dana, 1846 †.

• Stelliporella sp.

Podtřída: Heliolitoidea Frech, 1897 † - helioliti, řád: Heliolitida Frech, 1897 †, podřád: Heliolitina Frech, 1897 †, nadčeleď: Helioliticae Lindström, 1876 †, čeleď: Stelliporellidae Bondarenko, 1971 †, rod: Steliporella Wentzel, 1895 †. 

• Propora sp.

Podtřída: Heliolitoidea Frech, 1897 † - helioliti, řád: Heliolitida Frech, 1897 †, podřád: Heliolitina Frech, 1897 †, nadčeleď: Proporicae Sokolov, 1949 †, čeleď: Proporidae Sokolov, 1949 †, rod: Propora Milne-Edwards et Haime, 1849 †.

Propora Milne-Edwards et Haime, 1849 † - svrchní ordovik až svrchní silur. Korality se samostatnými tékami. Septální struktury vyvinuty jako 12 vertikálních řad septálních trnů, mohou chybět. Dna vyvinuta. Cenenchym tvořen vesikulózním pletivem nebo volnými, vypouklými plátky. Cenechymální trubice, jaké mají rody Heliolites Dana, 1846 † nebo Steliporella Wentzel, 1895 † nejsou vyvinuty. Globální rozšíření. Pro Barrandienský silur jsou významné zvláště druhy Propora tubulata Lonsdale, 1839 †, Propora magnifica Počta, 1902 † aj.

KOPANINSKÉ SOUVRSTVÍ (LUDLOW)

• Aulopora sp.

Podtřída: Tabulata Milne-Edwards & Haime, 1850 † - koráli deskatí, řád: Auloporida Sokolov, 1947 †, nadčeleď: Auloporicae Milne-Edwards & Haime, 1851 †, čeleď: Auloporidae Milne-Edwards & Haime, 1850 †, rod: Aulopora Goldfuss, 1829 †.

Malé plazivé nebo vztyčené trasy s trubicovitými, prohnutými korality. Ty jsou složeny do řetízkovitých, povlékavých tvarů. Tvar trsu kolísá od volné nebo subhexagonální síťoviny k biseriálním, popřípadě multiseriálním řadám bočně spojených koralitů. Septální trny jsou někdy přítomny, dna vyvinuta nebo zcela chybějí. Rozmnožování probíhalo bočním pučením. Některé formy jsou solitérní. Je to globálně rozšířený rod od ordoviku do permu. V Barrandienském siluru je rozšířen zvláště druh Aulopora serpens Goldfuss, 1829 †, známý též ze vzácných nálezů devonu Moravy (Čelechovice na Hané). Dále je pro silurský Barrandien význačný rod Aulopora repens Knorr and Walch, 1775 †.

Řád Auloporida Sokolov, 1947 † se řadí, spolu s řádem Lichenariida Murray, 1985 † k nejprimitivnějším zástupcům deskatých korálů. Jednoduché auloporoidní stadium se objevuje na počátku ontogeneze všech deskatých korálů. Podle Sokolova (1950, 1955) měli auloporoidního předka i Rugosa. K úchytu využívali zvláště jiné živočichy, takže je můžeme nalézt např. na jiných tabulátních nebo rugosních korálech, brachiopodech atp. Pravděpodobně to bylo dáno buď jejich symbiotickým způsobem života nebo parazitickým. To je dilema, které ještě nikdo uspokojivě nerozlousknul. Dá se však zcela jistě říct, že tyto koráli byly životně závislé na existenci jiných živočichů, ač již uhynulých, či žijících.  

• Alveolites sp. 

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind 1937 †, podřád: Alveolitina Sokolov, 1950 †, čeleď: Alveolitidae Duncan, 1872 †, podčeleď: Alveolitinae Duncan, 1872 †, rod: Alveolites Lamarck, 1801 †.

Trsy kůrovité, póry často v jedné řadě. Korality stlačené, obvykle šikmé k povrchu trsu, s ústím trojúhelníkovitým, půlměsíčitým nebo štěrbinovitým. Dna úplná, jedna řada septálních trnů je často mnohem větší a zesílená než ostatní. Globálně rozšířen. U nás známe silurské a devonské zástupce z Barrandienu a devonské z Moravy. 

• Coenites sp.

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind 1937 †, podřád: Alveolitina Sokolov, 1950 †, čeleď: Coenitidae Sardeson, 1896 †, rod: Coenites Eichwald, 1829 †.

Některé zdroje rod Coenites Eichwald, 1829 † řadí mylně k mechovkám. Podle všeho jde ale o zástupce deskatých korálů řádu Favositida Wedekind 1937 †. U nás je známe ze siluru a zvláště pak z devonu (koněpruské nebo čelechovické vápence). Ten první na fotografii nad textem silně připomíná silurský druh Coenites reticulata (Hall, 1852) † z Kentucky (USA), ten vpravo zase silurský druh Coenites linnaei Eichwald, 1860 † z Pobaltí (Estonsko). Revize těchto živočichů u nás neexistuje. 

• Favosites forbesi Milne-Edwards et Haime, 1851 †

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind 1937 †, čeleď: Favositidae Dana 1846 †, podčeleď: Favositinae Dana 1846 †, rod: Favosites Lamarck, 1816 †, druh: Favosites forbesi Milne-Edwards et Haime, 1851 †.

• Favosites tachlowitzensis Počta, 1902 † 

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind 1937 †, čeleď: Favositidae Dana 1846 †, podčeleď: Favositinae Dana 1846 †, rod: Favosites Lamarck, 1816 †, druh: Favosites tachlowitzensis Počta, 1902 †.

Nejznámější deskatý korál je právě rod Favosites Lamarck, 1816 †. Jeho masívní, hlíznaté, bochníkovité nebo plátovité trsy mohou v průměru měřit až půl metru. Korality jsou vzájemně spojeny póry a jsou tenkostěnné. Různý počet souvislých sept nebo řad septálních trnů. Dna úplná, vezikulózní i neúplná. Druh Favosites tachlowitzensis Počta, 1902 †, který známe ze siluru z Tachlovic u Prahy a okolí Mořiny u Karlštejna vytváří velké deskovité trsy s korality o průměru 2 - 2, 5 mm. Kromě tohoto druhu je pro silur, mimo jiné druhy také význačný hlíznatý Favosites forbesi Milne-Edwards et Haime, 1851 †. Jinak jde o globálně rozšířený rod a to od středního ordoviku do permu.

• Halysites catenularia (Linnaeus, 1767) † 

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Halysitida Sokolov, 1950 †, podřád: Halysitina Sokolov, 1947 †, čeleď: Halysitidae Milne-Edwards & Haime, 1849 †, podčeleď: Halysitinae Milne-Edwards & Haime, 1849 †, rod: Halysites von Waldheim, 1828 †, druh: Halysites catenularia (Linnaeus, 1767) †.

Jedná se o snadno rozpoznatelný tabulátní korál. Trsy keříčkovité nebo téměř masívní, složené z dlouhých koralitů eliptického, méně často polygonálního obrysu. Charakteristické je boční srůstání koralitů za sebou v řadě, do tzv. řetízků, mezi nimiž zůstávají obvykle velké volné prostory. Septa a dna v koralitech a diafragmy v mezerních trubicích vyvinuty, někdy chybějí. Globální rozšíření od ordoviku po svrchní silur. Pro silurský Barrandien je významný druh Halysites catenularia (Linnaeus, 1767) †, který poprvé popsal na nálezech z Anglie a Švédska Karl von Linné. 

Vědecká synonyma
Tubipora catenularia Linnaeus, 1767

• Heliolites bohemicus Wentzel, 1896 † 

Podtřída: Heliolitoidea Frech, 1897 † - helioliti, řád: Heliolitida Frech, 1897 †, podřád: Heliolitina Frech, 1897 †, nadčeleď: Helioliticae Lindström, 1876 †, čeleď: Heliolitidae Lindström, 1876 †, rod: Heliolites Dana, 1846 †, druh: Heliolites bohemicus Wentzel, 1896 †.

OBECNÝ POPIS: Koloniální láčkovci s drobnými korality / polyparii, která jsou vzájemně oddělená dobře vyvinutým cenenchymem. Ten tvoří kapilární rourky či hranolky polygonálního tvaru s četnými dny nebo jemným bublinatým pletivem. Každý koralit je zakončen více nebo méně výrazným kalichem. Jednotlivá polyparia jsou válcovitá, v průřezu okrouhlá nebo růžicovitá. Septa jsou obvykle tvořena 12 septálními trny. Spodní strana kolonie je kryta holotékou. Globální výskyt od svrchního ordoviku po střední devon.
Samostatná systematická pozice skupiny Heliolitoidea byla rozeznána teprve nedávno. Dříve byla řazena zejména mezi Alcyonycea - laločníci (Octocorallia), Tabulata - deskatí koráli, do umělé skupiny Schizocoralla, dokonce mezi Scleractinia - koráli šestičetní a Rugosa - koráli drsnatí. Na rozdíl od výše zmíněných skupin se podtřída Heliolitoidea vyznačuje přítomností cenenchymu.
Původ podtřídy je nejasný, ale předpokládá se, že vznikla ze společného předka spolu s Tabulata a Rugosa. Protokorality se podobají auloporoidnímu stadiu deskatých a drsnatých korálů, ale již v začátcích růstu je dobře vyvinut cenenchym.

• Heliolites decipiens McCoy, 1850 † 

Podtřída: Heliolitoidea Frech, 1897 † - helioliti, řád: Heliolitida Frech, 1897 †, podřád: Heliolitina Frech, 1897 †, nadčeleď: Helioliticae Lindström, 1876 †, čeleď: Heliolitidae Lindström, 1876 †, rod: Heliolites Dana, 1846 †, druh: Heliolites decipiens McCoy, 1850 †.

Rod Heliolites Dana, 1846 † známe od svrchního ordoviku do středního devonu. Hlízovité nebo polokulovité trsy, korality válcovité, v průřezu okrouhlé nebo růžicovité. Septa vyvinuta jako 12 vertikálních řad septálních trnů nebo zcela scházejí. Dna horizontální. Cenenchym tvořen prizmatickými cenenchymálními trubicemi (z polygonálních hranolů). Je globálně rozšířen. Žili přisedle k podkladu v mělkých mořích s dostatkem uhličitanu vápenatého. Pro Barrandienský silur jsou významné druhy Heliolites bohemicus Wentzel, 1896 † a Heliolites decipiens McCoy, 1850 †. Z devonu Barrandienu Heliolites hanusi Kettnerová, 1933 †, Heliolites tenuoseptatus Počta, 1902 †, z devonu Moravy Heliolites porosus Goldfuss, 1826 †. 

• Stelliporella lamellata Wentzel, 1895 †

Podtřída: Heliolitoidea Frech, 1897 † - helioliti, řád: Heliolitida Frech, 1897 †, podřád: Heliolitina Frech, 1897 †, nadčeleď: Helioliticae Lindström, 1876 †, čeleď: Stelliporellidae Bondarenko, 1971 †, rod: Steliporella Wentzel, 1895 †, druh: Stelliporella lamellata Wentzel, 1895 †. 

Dále pod textem - fosilie představující "nádorové" poškození heliolitidního korálu rodu Stelliporella lamellata (fotografie nad textem). Tito koráli byli náchylní na parazitická onemocnění, která způsoboval vrtavý červ rodu Myzonites sp. Tito červi napadali kalcifikované kostry korálů a vyvářeli v nich závrty. Poškozená místa pak byla sekundárně zhojena vytvořením jakýchsi boulí a nádorů, které deformují jinak plochý povrch kolonie. Tento nález představuje velmi pěknou ukázku tohoto běžného napadení.  

Rod Steliporella Wentzel, 1895 † známe od svrchního ordoviku do středního devonu. Na rozdíl od rodu Heliolites Dana, 1846 † septa v podobě 12 lamel, někdy rozštěpených a tvořících osní pseudokolumelu. Nálezy tohoto rodu známe z Evropy a Asie. Pro silurský Barrandien je významný druh Stelliporella lamellata Wentzel, 1895 †.